Je muzika, kterou slyšíte, veselá, hravá, taneční a dýchá z ní radost ze života? Potom je to pravděpodobně funky anebo něco funkem silně ovliněného. Nejste-li si jisti, zaměřte se na rytmus - výrazná basová linka a bicí neboli „groove“ (něco, co šlape, a zároveň to dobře zní) jsou základem funky a spolu s dechovými nástroji, kytarovými akordy a výrazným zpěvem tvoří nezaměnitelný funky-odér.
„Odér“ neboli výrazný zápach je původním významem slova „funk.“ Kdysi se tenhle termín používal pro aroma tabákového kouře, který byl považován za symbol vulgárních nižších vrstev. A přesně taková byla i funky music - divoká, nespoutaná, plná vášně. Hráli ji afroameričtí hudebníci, kteří obohatili soulovou hudbu o vliv západoafrických spirituálů a R’n’B. Typické jsou pro funky i fúze s jazzem, funk slyšíme i z některých nahrávek trumpetisty Milese Davise nebo například současného miláčka (i českých) klub, saxofonisty Maceo Parkera.
