Definovat jednoduše folkovou hudbu je téměř nemožné. Termín folk (národ, lidé) odkazuje k hudbě lidové, takové, která vychází ze zvyků a místních kořenů. V posledních zhruba padesáti letech se ovšem význam termínu folk posunul směrem ke klasickému písničkářství. Folk v moderním slova smyslu je hudební žánr angloamerického původu, pro který je typický autorský projev a obsahová výpověď. Pro folkové interprety (respektive autory) je jejich hudba formou osobní zpovědi, popřípadě revolty, která bývá protiváhou komerční a mainstreamové scéně.
V českých zemích se na počátku 20. století, tedy asi 40 let před oficiálně uváděným vznikem folkové hudby, vyvíjel žánr, který vykazoval většinu výše uvedených znaků. Myslíme tím trampské písničkářství - písničkáře/trampy (tramp = jít pěšky, putovat), kteří sami skládali a textovali písně. I oni kladli důraz na obsah a tato hudba, spojená se specifickým způsobem života, jim byla únikem před přetechnizovanými městy.
Anglosaský folk v dnešním slova smyslu se začal prosazovat až na přelomu 50. a 60. let a jeho vznik je spojen se jmény jako Peter, Pauland Mary nebo později Bob Dylan, John Denver a Joan Baez. Folkoví interpreti měli společné to, že podávali osobní výpověď, sdělovali své pocity a myšlenky. Zároveň dokázali ve svých textech daleko lépe reagovat na aktuální události. Specifikem zemí s komunistickým režimem byla skupina folkařů, kteří se ve svých textech systematicky proti totalitním režimům vymezovala (a často za to také byla trestána). Z českých písničkářů jmenujme KarlaKryla, Jaroslava Hutku nebo Jaromíra Nohavicu, ze světových Vladimíra Vysockého nebo Bulata Okudžavu (oba SSSR).
Folk procházel řadou proměn, od určité nemilosti většinové scény v 90. letech až po současné freakfolkové či psychedelické odnože. Před několika lety zachvátila světovou scénu vlna „srdcových“ písničkářů a kapel typuAntony and the Johnsons, Coco Rosie či Rufus Wainwright a Sufjan Stevens, kteří své skladby s osobní výpovědí písničkářského typu zabalili do nejrůznějších zvuků a dalších stylů.
Doba vzniku: Podobné a lehce posunuté žánry (lidová píseň, dětské písně, trampská hudba) se objevují od počátku 19. století v souvislosti s národním uvědoměním a rozvojem slovesnosti. Folk v moderním slova smyslu se objevuje od 60. let. 20. století.
Typické nástroje: Kytara, harmonika, bicí nástroje (kastaněty, tamburíny atd.), v zahraničí nástroje typické pro region - balalajka apod.
Podžánry a příbuzné žánry: Lidové písně, dětské písně, ukolébavky, protest-songy, válečné písně, folk rock, new age, neofolk, freakfolk, psychedelic folk, šanson
Příklad folkových interpretů: Karel Kryl, Spirituál Kvintet, Jaromír Nohavica, Sestry Steinovy, Hana a Petr Ulrichovi, Radůza, Wabi Daněk, Pepa Nos, Karel Plíhal, Vlasta Redl, Slávek Janoušek, Hop Trop, Kamelot, Kapitán Kid, Čechomor, Bratři Ebenové, Bob Dylan, Leonard Cohen, Vladimír Vysockij, Bulat Okudžava a další.
